Fogbow. Tohle záhadné jméno ztělesňuje bytost, která přišla proto, aby zbavila strachu tu, která ji stvořila. Akademická malířka Klára Sedlo ve své tvorbě dlouhodobě mapuje úzkosti spojené s obsedantně kompulzivní poruchou, s níž se léta potýká. I její diplomová práce odrážela toto téma. V jejích obrazech se často objevují reakce na panické ataky, ale také stavy před tím, než se samotná úzkost spustí. V kolekcích a cyklech se sice často táhne i vtipná linie, ale vtíravé drama a napětí skrytého zápasu je zde poznat vždy. Otázkou je, jak by její život vypadal bez OCD. Jaká by byla její tvorba.
Čím je autorka starší a umělecky vyzrává, tím více získává sebevědomí a nadhled. A dovede své psychické poruše lépe čelit. Na prahu svých třicetin se rozhodla sejí nejen přímo postavit, ale začít s ní spolupracovat. A tak se objevila FOGBOW. Podivná persona – v podstatě se jedná o alter ego malířky – která jí pocitově provázela dlouho, ale fyzicky sejí zjevila teprve nedávno. Ve městě, které Klára Sedlo miluje, neboť ji umělecky nabíjí a inspiruje – a tím je Londýn. FOGBOW je senzibilka, vnímá emoce, vnitřní stavy a každou nuanci autorčina chování a jakoby uznala za vhodné, že právě nyní nastal čas provést Kláru Sedlo jejím vlastním životem a nechat jí nahlédnout do míst, která sice malířka zná, ale teprve teď má sílu je prozkoumat. FOGBOW není Klářina spása, ale pouze průvodce, neboť díky Sedlo žije zčásti v realitě, ale také v chaosu emocí tušitelských myšlenek. Lze tedy očekávat zdánlivě civilní náhled do světa umělkyně, který ovšem přechází až do vnitřní propasti plné temnoty a démonických stavů i běsů.
Výstava, kterou vám představujeme nese název jména senzibilky FOGBOW. Osoby, která s malířkou sdílí nejen fyzickou podobu a mnoho charakterových vlastností – ale postrádá její psychickou poruchu. Klára se svých úzkostí spojených s obsedantně kompulzivní poruchou v její přítomnosti nebojí, naopak seje vydává podrobně prozkoumat. Chce jim více porozumět a pochopit. A maluje je. Svým charakteristickým, nezaměnitelným rukopisem, s výraznou ženskou razancí, ale přesto stále jistou dívčí křehkostí. Vznikla tak velice silná kolekce precizních olejomaleb, která poprvé dává napřímo nahlédnout zpětně do malířčina života. Není to ale rozhodně žádné bilancování, neboť v Kláře Sedlo se tímto „otevřením stavidel“ spustila obrovská síla nástupu její dynamické budoucnosti. Úzkosti a pochybnosti o sobě přetavuje v odhodlání a větší sebedůvěru. A daří sejí to.
PhDr. Renáta Mužíkové, Ph.D. kurátorka výstavy
Cca před rokem jsem se rozhodla konečně pomocí obrazů zmapovat své úzkosti i obsedantně kompulzivní poruchu (OCD), se kterou se potýkám od dětství. S tím, že ke svým třicetinám uspořádám velkou výstavu těchto děl. Introspektivní. Sebeobjevnou. Začala jsem tak tvořit výpověď zahrnující malby úzkostí, snů ale i naděje.
Jenže. Nešlo to tak snadno. V průběhu tvorby jsem se záhy ocitla ve slepé uličce – věděla jsem, co chci namalovat, ale nemohla přijít na to, jak přesně. Neměly to být obrazy ze kterých kape deprese, ani autoportréty umělce, kterého mučí vlastní psýché. Moje obrazy nesou vždycky trochu humoru a bizarnosti. A hlavně – příběh. A každý příběh potřebuje rozuzlení. Na zásadní otázku, a to: Jak by můj život vypadal bez úzkostí?, jsem však stále nenalézala odpověď.
A tehdy „přišla“ na scénu Fogbow a řekla mi všechno, co jsem potřebovala vědět. Jak možná víte, sem tam mě totiž kromě obrazů i napadají i povídky a příběhy. Její příběh se mi začal odvíjet v hlavě zničehonic, jak už to u mých nápadů bývá. Seděla jsem na hotelovém pokoji nedaleko londýnského Barbicanu, a fascinovaná sledovala tu dějovou linku, charakter i detaily, které mi moje podvědomí odvíjelo před očima a samo psalo na papír: Fogbow je senzibilka. Žije si svůj podivný život uprostřed Londýna, a kromě budoucnosti vidí i své vnitřní démony. Pocitům dává vizuální podobu, a stojí jednou nohou mnohem dál ve světě nereálná než já. Najednou jsem zjistila, že pozoruji sama sebe, a přece jen někoho jiného. Jessica Fogbow jsem měla být já, ale nebyla jsem to já. Něco zásadního bylo jinak – Fogbow se během příběhu vypořádala se svými strachy. Neměla úzkosti.
Jak to udělala?
Myslím, že všechny pocity, kterými si Fogbow prošla, kterými jsem ji donutila projít si, jsou zároveň moje. Protáhla jsem jí nejtmavší nocí, jaká v Londýně kdy byla, i nejsvětlejším ránem. Abych mohla ještě lépe pozorovat, co se v ní odehrává. Na jejím případu jsem mohla sledovat, co by se se mnou stalo / co se se mnou stane, až zmizí moje obsedantně úzkostná porucha a úzkosti jako takové a já se budu muset vypořádat s tím vším, co je pod tím. Tahle výstava je pro ni, ke třicetinám.
Díky. Klára Sedlo
Galerie kritiků, Palác Adria, Jungmannova 31/36, 110 Praha 1 – Nové Město. Výstava se koná od 25.4.2023 do 14.5.2023.
Foto: Livio Zanotto
