Klára Sedlo představuje své tajemné Voynichovy rostliny

Akademická malířka Klára Sedlo představila 2024 v České Galerii Moderního Umění na Betlémském náměstí v Praze svoji letošní největší výstavu. Co vlastně chce autorka obrazy sdělit a co se skrývá pod tajemným názvem Voynichův manuskript, přezdívaný také jako nejzáhadnější kniha světa? V rámci výstavy bude možné shlédnout přes 35 nových děl.

Výstava s nádechem tajemna ukazuje, jak Klára Sedlo vnímá rukopis zvaný Voynichův manuskript, napsaný mezi lety 1408-1438, a který nebyl dosud rozluštěn. Záhadné písmo, neexistující rostliny, neznámý autor nebo autorka. Manuskript pravděpodobně vznikl v Itálii, ale prokazatelně byl dlouhou dobu také v Praze ve sbírkách Rudolfa II. Ani on se svými alchymisty a mágy záhadný manuskript nerozluštili. „Aby toho spojení s Prahou nebylo málo, Arnošt Vašíček ve své teorii dokonce tvrdí, že autorem rukopisu může být Angelo z Florencie, který v Praze v té době žil. To je ale pochopitelně pouze jedna z mnoha hypotéz, snažících se přiřadit rukopisu autora,“ říká Klára Sedlo.

Pravděpodobně se jedná o herbář či lékařsko – astrologickou knihu, která malířku fascinuje už dlouho. Koncept maleb čerpá konkrétně z botanické části rukopisu, která obsahuje ilustrace neznámých rostlin a převádí tyto nákresy do realistické malby s nádechem barokních botanických zátiší. Dalo by se říci, že malířka tyto květiny přímo portrétuje.

Neexistující rostliny v obrazech

Zkoumat tuto knihu nikoliv prostřednictvím textu, ale skrze ilustrace umožňuje Kláře Sedlo zcela nový pohled na celé dílo. Logicky je jako klíč k významu tajemné knihy primárně vnímán text, autorka se však rozhodla na něj podívat jinou optikou. Rozhodla se rekonstruovat ilustrace rostlin, často jednoduché a popisné nákresy prapodivných hříček botaniky, do jejich možné reálné podoby. V rámci výstavy, která začne 12. dubna 2024, bude možné shlédnout sérii více než 35 nových děl Voynichových rostlin. Spojení s Českou Galerii Moderního Umění bylo nasnadě – Galerie se totiž nachází v historickém centru Prahy přímo naproti Betlémské kapli v domě, jehož základy sahají až do 14. století.

Klára Sedlo říká: “Je to nezaměnitelný pocit kreslit něco, co nikdy neuvidím, podle nákresů někoho, koho nikdy nepotkám. Právě pro mne je tato skutečnost zásadní. Jako malíř se totiž člověk dlouho učí – nahlížet na věci, jakoby je viděl poprvé. To mi umožňuje vnímat objekty, plochy, barvy a objemy v jejich skutečnosti, nezatížené kulturní nebo společenskou zkušeností, kterou na sebe nabalujeme už od dětství. Série Voynichovy rostliny je moje řešení obrovské hádanky Voynichova rukopisu skrze její obrazovou část.”


Výstava se koná od 12. dubna do 12. května 2024 v České Galerii Moderního Umění na Betlémském náměstí 8 na Praze 1, vždy úterý až neděle od 11 do 19 hodin. Kurátorkou výstavy je Reny Mužíková.

Miluji záhady, říká akademická malířka Klára Sedlo

Kláro, co Vás vedlo k tomu stát se malířkou?
Věděla jsem to tak nějak vždycky. Myslím, že když se člověk narodí, někdy přichází na zemi už s určitým záměrem. Já prostě chtěla malovat. Byla a stále je to ta nejsilnější touha ve mně. A tak maluji od té doby, co mně jako dítěti dali do rukou štětec. A maluji dodnes. 

Proč jste ve svých obrazech ztvárnila právě tento tajemný rukopis? 

Voynichův manuskript (pojmenovaný po svém objeviteli nikoli autorovi) jitří mojí fantazii jako žádná jiná záhada. Rukopis se totiž nedá snadno vyvrátit – zkrátka tu je. Vyřešit můžeme spoustu ostatních mystérií, kdy po hlubším zkoumání zjistíte, že to možná až taková záhada není. Rukopis existuje, ale květiny v něm nakreslené ne. A je naprosto nerozluštitelný. Svojí samotnou podstatou popírá to, co známe. V racionální atmosféře 21.století přináší podivné zpochybnění našeho obrazu světa. Jakýsi nepatřičný absurdní chaos je obsažený v tom malém manuskriptu. 

V čem je tak fascinující, inspirující, že jste se rozhodla jej přenést na plátno?

Kolik jen o něm existuje teorií – někdo říká, že je psán zašifrovanou hebrejštinou, někdo italštinou, někdo tvrdí, že pochází z Indie. I když rukopis vykazuje podobnost s dobovými manuskripty, nějakým způsobem se stejně vymyká tomu, co známe, a vždycky unikne zařazení. Z pohledu malířky však dílo nečtu pomocí písmen, ale pomocí tahů. Je fascinující pozorovat, jak autor/ka někde spěchá, jindy zpomaluje. Některé kresby provádí rozvážněji, jinde spíše jako rychlý náčrt, jako by nebyl čas. I volba barev je zajímavá – omezená paleta vytváří komplexní barevná schémata. Tóny jsou mezi sebou spíš nemíchané. Kromě zelených listů (které oscilují od jasné až po khaki) používá vždy jasné a čisté pigmenty. Pozoruji proces, a přemýšlím, co se mohlo odehrávat v hlavě autora/ky. Kde a jak byly rostliny pozorovány, zaznamenány…? A proč? Za jakým účelem? A během toho, za pomoci záznamů někoho, koho nikdy nepotkám, rekonstruuji podobu rostlin, které nikdy nikdo neviděl.

Na co jste asi nejvíce hrdá? Máte nějaký svůj oblíbený obraz?

Za největší úspěch považuji to, že umím přenášet svoje vize na plátno, a že výsledné malby přesně odpovídají tomu, co vidím ve své hlavě. Je to skvělý pocit, moct namalovat to, co vidím ve své fantazii a pak to vidět před sebou i ve fyzické realitě. A pak taky to, že jsem si tu touhu po tom, být malířkou, splnila. Už od studií je prodej mých obrazů sběratelům to, co mě naplno živí. Jsem full time malířka. Kdyby to vidělo moje 7 leté já, bylo by nadšené. A asi zároveň by řeklo: „No jasně, že jsi malířka. Jiná možnost nikdy neexistovala!“

Klára Sedlo (*1993)

Klára Sedlo je česká malířka. Vystudovala Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru kresby Jiřího Petrboka, v letech 2014 – 2018 ateliér malby prof. Michaela Rittsteina. Pravidelně vystavuje v Česku i v zahraničí, naposledy například v Římě v galerii Arte Borgo. Je finalistkou mezinárodních cen BBA Art Prize 2019 a Mostyn Open 21, v minulém roce získala čestné uznání od Luxembourg Art Prize a Pinacothéque Museum Luxembourg. Je rovněž součástí ARTVARIUM, unikátního uměleckého projektu kurátorky Renáty Mužíkové, která se rozhodla atraktivní formou představovat tvorbu zajímavých výtvarníků a osobností naší kultury.