Skupina fotografů, která působila v letech 2000–2008. Skupinu nespojoval žádný programový manifest, ale technický způsob zhotovování fotografií. Všichni členové pracovali s dřevěnými velkoformátovými deskovými kamerami (formát 13×18 – 24×30 cm) a jako výsledné fotografie zpravidla používali kontaktní kopie negativu. Ač bývá Český dřevák označován za fotografickou skupinu, ve skutečnosti byl vždy spíše spolkem přátel a zároveň silných a nezařaditelných osobností.
Skupina neměla nikdy pevný tematický či ideový program, byla spíše záminkou k setkávání, debatám a společné zábavě, a také občasným výstavám. Právě prastará technika kontaktního otisku velkoformátového negativu snímaného dřevěnou kamerou (odtud starosvětsky sebeironický název skupiny), která dovoluje až omamně dokonalou reprodukci motivu, se stala jediným faktickým spojovacím článkem velmi volného sdružení.
Český dřevák založili v roce 2000 Karel Kuklík, Jan Reich, Jaroslav Beneš a Bohumír Prokůpek. V roce 2002 se k nim připojil Tomáš Rasl, tehdy ještě student FAMU, a v roce 2003 byl ostatními přizván doyen skupiny Petr Helbich, který ztělesňuje přímou osobní vazbu k nejvýznamnějšímu zastánci kontaktního pozitivu Josefu Sudkovi. Skupina zanikla v roce 2008, kdy předčasně zemřel Bohumír Prokůpek, po roce následován Janem Reichem, v roce 2019 zesnul Karel Kuklík.
Český dřevák zřejmě příznačně vznikl právě v letech, kdy klasické analogové fotografii začínala zvonit hrana, a kdy se deskové aparáty s často stoletým rodokmenem staly nepochopitelným anachronismem. Důvodem spolčení přitom nebyla nostalgie po ztracených časech, ale spíše hluboký respekt k dlouhé a bohaté fotografické tradici a k možnostem, které znalým a vnímavým dokáže otevřít. Společným jmenovatelem Českého dřeváku tedy není program ani protest proti času, ale soustředěná radost z věcí a jevů, které lze obdivovat a na které se lze spolehnout: mezi nimiž je přitom přátelství na prvním místě.
Kurátor výstavy Pavel Vančát
Ateliér Josefa Sudka, výstava trvá do 15. května 2022.
Foto: Livio Zanotto
